8.KAPITOLA - Vždy není dobré znát budoucnost

29. march 2010 at 16:29 | Maggie |  They go their way
tAKŽE JE TADY OSMÁ KAPITOLA PODRUHÉ. Doufám, že tentokrát už to půjde. Písmo v minulé bylo tak malé že obdivuji Lexie, že to vůbec přečetla!Moc se omlouvám a doufám, že tentokrát to bude O.K. chybyb by tam neměli být celý jsem to prošla a zkontrolovala! Dík moc všem co to čtou  a komentujte děkuju moc moc moc Vaše maggie!   


Ansipila přemýšlela snad už po sté nad tou věštbou už jí začínala chápat, ale stále nevěděla komu jí vyložit. Tušila, že se bude týkat mladých lidí, což byl celkem problém, protože znala jen staré lidi a
ti už povětšině zemřeli…. Nejmladší byl vždy její oblíbenec, byl už od malička velice inteligentní, na rozdíl od svého bratra, který si šel svou normální stereotypem prorostlou cestou. Ano, ano, Brian byl vždy velice velice inteligentní a je vlastně poslední žijící člověk z jejích přátel. Pak jí to došlo ano jedině on může zajistit tu věštbu byl přece ředitelem ano byl ředitelem Bradavic, tam bylo spoustu mladých lidí. V tu chvíli se rozhodla ano, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál je správná volba. Vzala svůj cestovní plášť a přemístila se před Bradavickou bránu.
Bylo deset hodin v noci. Sice to bylo poněkud neslušné v tuto dobu přijít na přátelskou návštěvu, ale byla si jistá, že tohle je velice důležité. Popošla k bráně. Byla samozřejmě zavřená, ale to Ansipile vůbec nevadilo. Uměla všechna kouzla dávné bílé ale i černé magie, kterou ovšem nepoužívala, a tak ji nedělalo vůbec žádný problém projít skrz bránu, aniž by ji odhodila kouzla zpět. Pomalu došla až k chrliči před Brumálovou pracovnou. Nikdo si jí nevšiml, jelikož použila zastírací kouzlo. Přirozeně nevěděla heslo a tak si přiložila hůlku ke spánku a pronesla: " Sierra arivento fero Brumbál."
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
Brumbál se vracel z vyhlašování šampionů TTK. Nebyl ani tak překvapen výběrem studentů z Krásnohůlek a Kruvalu, ale Bradavický šampion byla jedna neznámá.Když vybral pana Pottera byl celkem rád věděl, že o jeho zdraví se bát nemusí, už proto, že to byl od přírody inteligentní žák a fakt že měsíc co měsíc riskuje svůj život kvůli přátelům, byl obdivuhodný. Došel k chrličům, které vedli do jeho osobních komnat. Levý chrlič měl podobu lva, který držel obří meč a pravý labutě se zvláštní korunkou na hlavě. Lev byl jednoznačně Nebelvír a labuť měla značit Hildu z Havraspáru, zakladatelku Havraspáru a labuť byla proto, že Hilda byla zvěromág a přeměňovala se na labuť, která vždy měla Hildinu korunku na hlavě. Oba chrliče se mu uklonili a rozestoupili se. Spatřil obří červeno modré dveře, které se otevřely, a on mohl vstoupit. Když překračoval práh, rozbolela ho hlava. Tak moc, že se musel posadit na křeslo postávající hned za dveřmi. Bolest nepřestávala naopak začala být ještě horší. Ve chvíli kdy už si myslel, že mu hlava praskne na milion kousíčků, nastal klid. Naprostá agónie. Myslel si, že tohle je jeho konec, avšak náhle se v jeho hlavě ozval povědomí hlas. Byl určitě ženský, ale ta žena musela být příliš stará a očividně hlas moc nepoužívala, byl chraplavý, ale velice průrazný.
" Dobrý večer, Briane."
Briane? Pomyslel si Brumbál. Takhle mi říkala jen jediná žena, žena, která toto jméno vymyslela.
" Ansipilo?" zeptal se v duchu.
" Ano, jsem to já. Mám pro tebe strašně důležité proroctví, ale nechci o tom mluvit takto musí tě to velice vysilovat. Takže kdybys byl tak hrozně hodný."
" Ach samozřejmě" vydechl v duchu a nahlas už pronesl. " Sierra arivento préto Ansipila" V tu chvíli se před ním objevila dost stará žena, ne však tolik stará aby se nezvedla a neobjala svého kmotřence.
" Briane" vydechla. " Musím ti něco velice důležitého říct, nevím s kým za tím jít a pak jsi mne napadl ty. Věděla jsem, že se s tebou dokážu dorozumět díky kmotrskému poutu a tak jsem zde."
" Jsem moc rád, že tě opět po dvaceti letech vidím, upřímně řečeno, málem jsme tě nepoznal. Ale zpět k tématu, kvůli, kterému jsi mne poctila svou návštěvou."
" Víš nevím, jestli jsi si toho vědom, ale Tom získává sílu a to dost rychle. Asi tak dva týdny do zadu jsme vyřkla tuto věštbu."
"Čtyřka krve čisté,
Lásky jenom pravé,
smrti se nebojíc,
smrt blíž nepoznajíc.
Zastaví zlo,

Jenž část země poznalo.
Jsou zde jen tři věci,
Jež zlo zničí přeci,
První věc je velmi mocná,
Vysaje tvou duši do dna,

Když ji však odoláš,
Ztracené si přivoláš,
Druhá vez, že mocná je,
Minulost v ní zůstane.
Třetí dá ti logiku,
Nejsilnější
praktiku,

Jak přemoci zlo,
To by ti pomohlo.
Doufám, že už jistě víš
Fakt, že ty se jim postavíš.
Zničit je však můžeš,

Pouhou odvahou může,
Hodného hrdinství,
Jen on jak vytasit meč,
ví,
Zvítězí
odvaha, nad lstí,
To niko nikdy neví."
Albus byl zmaten, nejenže vidí svou kmotru po dvaceti letech, ale ještě mu přijde říct věc, na kterou defakto nemá právo, jelikož věštba není o něm. Nedalo mu to se nezeptat.
" Ansipilo řekla jsi tu věštbu Tomovi?"
" Ne, ale obávám se, že za pár dní si pro mne přijde a pravděpodobně to nepřežiji a tak jsem ti to vše chtěla vysvětlit. Za těch pár dní jsem nedělala nic jiného než přemýšlela o té věštbě pátrala jsem v dávné a zakázané magii. Hlavně v Černé protože pochybuji, že by se Tom zabýval něčím tak čistým jako je Bílá magie. A přišla jsem na následující. Takže jak si už asi pochopil. Bude se jednat o čtyři chlapce nevím jak staré, ale asi jedni z těch starších. Budou z čistokrevných rodin a podmínkou je že musí vědět za co bojovat. A ty tři věci, jsou to viteály, nemám moc času cítím jak se Tom blíží k věži.Jsou tři viteály. Řeknu ti co to je za viteály, ovšem kde se nacházejí musíš zjistit sám.První je prsten po jeho otci. Je v něm jedena z Relikvii. Ano, vážně, byl jsi jim hrozně blízko když jste společně s Grindevaldem hledali Relikvie, byli jste blíž než si dokážeš představit. Dále druhá je Tomův deník, bude jej mít pravděpodobně jeden z joho následovníků. A třetí je korunka Hildy z Havraspáru. Nesmím ti říci kde se nachází, to je už jen a jen tvůj úkol do kterého musíš zasvětit ty hochy, ať se ti to líbí nebo ne, čím viteály zničíš je jen na tobě ale nepůjde to snadno. A další nezapomeň na svůj dávný cíl. A to najít zbývající Relikvie, jen tak se Toma zbavíte navždy. Už musím jít Tom je nedaleko věže, prosím udělej s tím co jsem ti řekla něco, než bude pozdě. Očekávám že tak do půl roku si vytvoří další relikvii, ne, neočekávám vím to, když to nestihnete musíte hledat samotného Toma se kterým bude obří had jménem Nagginy toho musíte zabít, zkuste to stihnout dříve nežli za ten půl rok Nagginy bude velmi dobře hlídán a bude ho těžší zabít nežli snad samotného Toma. Teď, se musíme rozloučit, sbohem Briane.
Opatruj se." Tím to skončil její monolog a přemístila se do své věže. Bála se toho bolestivého rozloučení se svým kmotřencem. A tak raději utekla. Když pohlédla z okna věže, zjistila, že přišla tak akorát. Tom se svými smrtijedy se blížil.
Po chvilce se otevřeli dveře
a v nich stál samotný Tom Raddle. Koukl na ní Svýma modrýma očima. Divila se, kolik zla se skrývá za těmi pomněnkovýma očkama.
" Dobrý večer, neruším?" Zeptal se ledovým hlasem a bez dovolení si sedl na křeslo naproti Ansipile.
" Nenaučili tě slušného vychování, když jsi byl malý, Tome? Což pak nevíš, že nejdříve si má sednou starší?" Zeptala se Ansipila. Nebála se ho věděla, že ji mučit nebude, protože by to na ní nemělo žádný účinek. Buď ji nechá žít nebo ji jednoduše zabije. Spíš se přikláněla k tomu druhému.
" Neřídím se pravidly, které i třeba
jen patrně
souvisejí s mudly a krvezrádci. Já se řídím pravidlem, tím že silnější určuje pravidla."
" Tak co tady v tom případě děláš? Kdyby tě tak viděl tvůj otec."
" O mém otci už ani slovo!"
Při jeho slovech si Ansipila uvědomila, že tentokrát to přehnala.
" Takže řekneš mi, proč jsi mne navštívil v tak"obviklou" dobu jako jsou dvě hodiny ráno?" Zptala se Ansipila a doufala, že to řekla dostatečně hnusně.
" Ano, jsem tady kvůli té věštbě, buď mi jí řekneš teď nebo nikdy. Dám ti na výběr řekneš mi jí teď když napočítám do tří nebo už nikdy nikomu nic neřekneš." Ansipile došlo, že ji zabije a tak se rozhodla dát alespoň šanci Brianovi a tak když řekl větu" už to neřekneš nikdy" tak si zahrála, ano zahrála divadlo a vytvořila ten nejvíce ustrašený zklamaný a naštvaný výraz jaký dokázala udělat. Chtěla aby si Tom myslel, že přišel moc brzy na to, aby to stihla vyluštit a na tož, aby to někomu pověděla.
"Myslel jsem si to." Zareagoval Tom, když viděl její obličej. Ansipila zajásala sežral jí to i s tou odpornou násadkou v podobě lebky co měl na hůlce.
" Nestihla jsi to nikomu říci natož přijít na význam té věštby, takže je to vlastně úplně jedno. Ale aby jsi si o mě nemyslela, že hraji nefér dám ti tedy tu šanci…" Škodolibě se usmál a pak do ticha řekl velice rychle za sebou. " Raz, dva, tři" A pak už jen v klidu dodal jako by to bylo třeba jen téma o normální knize. " Avada Kedavra." Ansipila uviděla zelené světlo a pak si jen představila malého chlapce, jak sedí na křesle vedle ní a usmívá se ten chlapec nebyl nikdo jiný než Brian, její malý Brian.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
Neustále mu hlavou kolovali její poslední slova." Opatruj se". Posadil se na své křeslo v ředitelně a začal přemýšlet nad těmi čtyřmi čisto krevnými kouzelníky. Hned jej napadli Zmijozelští, ale to okamžitě zavrhl. Začal přecházet po ředitelně sem a tam. A pak ho odpověď uhodila do hlavy jako kentaurský oštěp. Jak mohl být tak tupí samozřejmě musejí to být oni. Ovšem budou mít za co bojovat? Podle něj to a co by měli
bojovat, byla láska. Ano, všemocná láska. U jednoho si byl téměř jistý, že to vyjde ale co ti ostatní, u jednoho doslova pochyboval.. Ale tohle bude řešit, až déle teď jde o to, aby se trefil a pravdě podobně by jim to měl asi říci…

Za další hodinu ho napadla skvělá myšlenka, už ví jak zjistí nebo se alespoň ujistí jestli to jsou oni, je jen jedna osoba, která o nich ví tolik, že by mohla začít psát knihy. Hned zítra jí musí k sobě zavolat.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
Běžela po chodbě ze síně k ošetřovně. Bylo už dáno po večerce, ale musela mu to říci. Něco jí totiž říkalo, že už by mohl být vzhůru. Asi po deseti minutách se ocitla u velkých dveří. Neobtěžovala se zaťukat a tak je opatrně otevřela a vešla dovnitř. U viděla jeho postel a tak se tiše rozběhla k ní. Když došla k plachtě opatrně jí odhrnula a zjistila, že tam není sama v té tmě si nevšimla, že tam někdo sedí a ten někdo nebyl nikdo jiný než Poppy.
" Sakra" zaklela Sam v duchu.
" Ehm… slečno Parkrová co zde pohledáváte takhle dlouho po večerce?" Při těchto slovech Madam Pomfreyová zvedla pravé obočí a zkoumavě si ji prohlédla.
" Víte madam já… já…."
" Jste přišla za panem Potterem. Už je vzhůru, ale dlouho tu nebuďte." Při těchto slovech měla Sam co dělat, aby sebou nešlehla. To se jí snad zdálo, normálně je z ošetřovny vyhazuje i o polední přestávce natož po večerce! Když si Poppy všimla jejího překvapeného obličeje, řekla.
" No, že jste to vy tak vám to dovolím, vždyť jen díky vám ještě žije a navíc ještě neví tu novinu. Ovšem nevím, jestli se vám ho povede vzbudit. Právě usnul."
" To se nebojte."
" Tak to tedy ne, na žádné šoky ještě není stavěný, navíc by mi ten jeho řev probudil všechny pacienty, takže ho prosím vzbuďte šetrně aniž by řekl jediné slovo."
" Pokusím se a děkuji vám mnohokrát."
" Nemáte zač, no nic já už půjdu nashledanou." Při těchto slovech se točila a Sam místo toho aby
šla k Jamesovi, čekala až otevře oči. Věděla moc dobře, že je vzhůru celou dobu co tam stála a povídala si s Poppy, natahoval uši, aby mohl slyšet všechno, co mu chce říci.
" Tak co Jamesi, chtěla ti dát nějaký hnusný lektvar a tak jsi raději dělal, že jsi usnul, abys ho nemusel pozřít?" řekla šeptem ale stejně v jejím" hlase" znělo pobavení. V odpověď jí přišel snad ten nejkyselejší ksicht, co dokázal James kdy vykouzlit.
" Jo je to pěknej humus…. Co mi máš říct?" Byl nedočkavý jako malé děcko. A tak si Sam pomyslela, že by byl celkem prča, kdyby si z něj hned po večerce udělala prdel.
" No víš moc se netěš totiž, zjistila jsem, že budeš ještě více oblíbený, než jsi teď!"
" Fákt? Proč? Tedy já vím, že jsem byl už teď neodolatelný …"
" Jojo obzvlášť pro Lily co?"
" No proč myslíš, že jsem se nechal takhle zmrzačit. Neříkala něco třeba ve smyslu ,"Chudák James určitě ho všechno bolí" nebo tak??"

" Jasně! Jamesi, z toho si srandu nedělej buď rád že nejsi taky vlkodlak! Víš moc dobře že.. vlastně ty to nevíš. No totiž já jsem vás vlastně zachránila…" A zahrála povýšeneckou grimasu.
" No jasně a Remus je taky zvěromág a mění se v kuře… Nekecej!"
" Já vážně nekecám, víš vůbec kvůli komu tak strašně Remus řádil?"
" No pravděpodobně kvůli nějakýmu studentíčkovi, na kterýho dostal chuť?" Zeptal se James.
" Ne ty je jeden jelene kvůli mojí sestře!"
" Lis byla v lese to bych do ní neřekl!"
" Ne Lis tam nebyla."
" Cože Melisa? Teda ta musí mít odvahu …"
" Byla tam na rande a já nevím se kterým tupcem abych mu něco udělala!"
" Upřímně řečeno, bych už kvůli tomu klukovi nepátral kdo to byl nemusel by to tiž přežít.."
" No jistě, už mám vymyšleno co mu udělám… Chceš to slyšet?"
" Ne radši ne jsem si stoprocentně jistý, že to zahrnuje něco v tom smyslu, že mu provedeš něco, co bude mít v následek krátkodobou, možní i
doživotní neplodnost a pak jeho mozek, pokud nějaký najdeš, mu vykloveš z hlavy a pohodíš do prostředka jezera ať si pochutnaj ďasovci."
" No, vlastně jsi řekl téměř celý plán jenom si zapomněla na… no to je jedno, to si dejme tomu nechám pro sebe!"
" Dobře takže kde jsme skončili, takže jsi mně zachránila Lily nic neřekla a co dál?"
" No vlastně asi na tebe bude trochu tlačit.. Co se týče tvého zvěromágství, víš nějak si dali s Lis dvě a dvě dohromady a nějak přišli na to, že je Remus vkodlak a tak jsem se jim přiznali ale Sirius řekl, že je na tobě jestli jim řekneš, v co se proměňuješ, protože by se prý tvé šance u Lily, které se mimochodem celkem zvyšují, řekla bych, že tak z nuly na žádná celá dvě ale přece jenom pokrok to je, snížily. Takže si ty dvě udělali závěr, že se měníš v kuře, protože prý nic více ponižujícího neexistuje."
" Hmmm… tak jo dík, víš nechci tě nijak vyhánět vážně se s tebou skvěle kecá, ale už jsem vážně unavený a asi bych ti tu usnul."
" Tak jo já půjdu dobrou." Už odhrnovala plachtu, když náhle se otočila. " Jo málem bych zapomněla, gratuluju."
" K čemu?" Zeptal se zmatený James.
" Jsi Bradavickým šampionem. Ta já letím pá a měj se, zítra přijdu s ostatníma a dělej překvapeného. Čau." Pak už jen viděl jak plachta padá zpět a po Sam nebylo ani památky. Musel se štípnout, jestli se mu to nezdálo. Když ucítil bolest v rameni, kam se štípl, zjistil, že se mu to vážně nezdálo. On je Bradavickým šampionem. Jestli ani tohle na Lily nezabere, tak se asi oběsí na trolích střevech!
 

2 people judged this article.

Comments

1 Maggie Maggie | Web | 29. march 2010 at 16:34 | React

lexie je to lepší???

2 Lexie Lexie | Web | 29. march 2010 at 16:58 | React

[1]: jj je, ale zmizel můj komentář. ale ty stejně víš, co jsem tam psala, tada alespoň doufám páč já už si to nepamatuju:D

3 Maggie Maggie | Web | 29. march 2010 at 17:15 | React

pamatuju... a to že jeden zmizel jsi nahradila tímto... XD

4 Lexie Lexie | Web | 15. april 2010 at 15:25 | React

Pomooc chci další kapitolu:D

5 Maggie Maggie | Web | 15. april 2010 at 21:33 | React

vyčkej času dřív jak ve skotsku si jí pravděpodobně nepřečteš.. Srr! jak se máš už přijdeš so školy??

6 Bára :)* Bára :)* | 30. august 2010 at 18:00 | React

už si přídu trapná jak furt opakuju že to byo super :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement