13.KAPITOLA - Kde jsi lásko?

18. december 2010 at 22:38 | Maggie |  They go their way
Ahoj dneska más asi nějakou psavou. Tak tady je další kapitola. Je to nechutně romanticiký a asi i naivní, ale nějak sem se chtěla zaměřit zrovna na ty dva. Tak si to užijte a pá Vaše Maggie
Lily a James


Seděli takhle asi hodinu, až se zvedli a přešli k teď poměrně tiché skupince u krbu.  Sedli si na svá místa, která se teď nacházela vedle sebe a Sam na ně pohlédla ze svého královského místa na zemi zády ke krbu.
" Kdepak jste byli?" Vyzvídala Sam.
" No.. Já jsem odešla abych si nějak utřídila myšlenky," začala Lily.
" A už jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Remus.
" jo myslím, že jo." Lily mluvila pravdu s tím polibkem jako by odešli všechny špatné myšlenky a vzpomínky na mrtvého Gaunta. " No a tak si tam v klidu sedím a jednou přijde tuten." A ukázala pohoršeně na Jamese. " a začal zase s těma svejma oblíbenýma řečičkama." Lily se otočila na Sam a udělala že zívá a tvářila se u toho super extra znuděně.  James se jen zasmál, když na něj Remus kajícně koukl.
" To nemáš ani špetku slušnosti a nechat í chvíli bejt?" Sjel ho Remus.
" Hej! Já tu furt sem!" Zaprotestovala Lily " Ačkoliv se mi to těžko říká, ale ta facka mi celkem pomohla." A James si pohladil tvář celou červenou. Tímhle jejich debata skončila a nikdo je dál nepodezříval ačkoliv kdyby věděli, že zmíněná červená tvář není od facky ale od rtěnky, asi by přehodnotili svůj závěr.
Asi o dvě hodiny později   se dveře do místnosti otevřely a vešel Brumbál. Všichni si stouply ale on jim pokynul ať zůstanou sedět. Přikročil k jejich křeslo a vyčaroval si pohodlnou sedačkua usadil se na ní. Začali mu vyprávět co se stalo od chvále kdy se přemístili a on je celou dobu bedlivě poslouchal. Občas přikývl nebo se zeptal na nějaký detail kterého si možná všimli. Když skončili Brumál naposled přikývl a vyzval je k odchodu. Museli jít pěšky protože kočáry už dávno odjely. A tak šli pomalu po cestě lemované kamennými zídkami a před očima jim zářil hrad. Už se stmívalo, když vešli do části cesty která vedla skrz zapovězený les nebo skrz jeho začátek. Pár metrů před nimi svítila Bradavická brána na pozemky a Brumbál se zastavil. Otočil se ke skupince jenž ho následovala a švihl rukou. Pod jeho paží se cosi zalesklo a náhle před nimi byl Godrikův meč.
" Musíme ten viteál zničit a to ještě před Bradavickými pozemky. Nechci aby byla věštba spojována s Bradavicemi a tím mohla ohrozit každého žáka ve škole. Musíte ho zničit vy. Prsten se bude pravděpodobně bránit před záhubou, proto se vás zeptám chcete se ho někdo zbavit dobrovolně, nebo mám vybrat?"
" Já jdu." Řekla rozhodně Lily.
" Vážně jsi si tím jistá?" Zeptal se opatrně James.
" Hele Pottere, přestaň mě peskovat, plus mám s ním nevyřízené účty a co víc mi může udělat." Načež zvedla do výšky seškvařený prsten vpálený do prsteníčku. Vzala si tedy do ruky meč. Pocítila zvláštní chvění když sevřela rukojeť, jakoby jí meč posílil a dal ji jistotu, že tohle zvládne. Brumbál položil prsten na kamennou zídku a všichni poodešli o pár metrů za Lily. Její oči padly na malý prsten s mohutným kosočtvercem místo obvyklého kamene. Nevěděla zdali se jí to zdálo ale v jednu chvíli si myslela, že se prsten zachvěl. Chvíli na něj civěla, ale už se znovu nepohnul a tak se rozpřáhla a zvedla meč nad hlavu. Náhle se zvedl vítr a rozevlál její rudé vlasy hned na to Lily uslyšela hlas v hlavě. Syčivý a pištivý.
" Copak to děláššš? Ty mě ničíššš! Přesstaň a můžeš si vybrat co budešš chtít." Náhle jí hlavou proběhl obraz jí a Jamese na svatbě Jak odpovídají ano…
" Copak ssi mysslíšš, že by ssi tě za normálních podmínek vzal? Chce ssi ss tebou jenom pohrát a pak tě odhodí jako špinavé ponožky. To chceš?" Lily se nahrnuly do očí slzy, doufala, že to neí vidět i když si byla vědoma, že to je pravděpodobně  vidět je. Náhle hlas utichl. Že by byl konec. Když pak vzpomínala na tuto událost o pár let později, vždy se musela hořce uchechtnout, proč jen byla tak naivní.  Po té nekonečné minutě klidu jí najednou začala nesnesitelná bolest. Nejdříve začala v konečkách prstů a pak se volně přesouvala celýma rukama, až Lily meč pustila. Ale bolest se šířila dál až dorazila do mozku a tal se usídlila. Po chvíli se ozval zase ten hlas.
" Zemřeššššššššššššššššš!!!!" Jak hlas sílil sílila i bolest v hlavě. Když už to bylo nesnesitelné podlomila se jí kolena a Lily se skácela na zem. Na malou sekundu bolest povolila a ona mohla otočit hlavu k těm jenž stáli za ní. Jen jediný pohled na Sam a Jamese, kteří se za každou cenu chtěli dostat k ní, ale Brumbál je přidržoval pažemi, jí stačil. Spustila ruce z hlavy a nahmatala Rukojeť meče. Prsten vydal poslední vlnu skličující bolesti, ale Lily se přes to všechno postavila rozmáchla se a bolest je ještě zvýšila, věděla, že jestli zaváhá, nepřežije to. Rozmáchla se ještě víc a z úst jí vyšel výkřik
" SKLAPNI!!!!"  načež Lily udeřila jak jen mohla a řinknutí železa o železo a následný bolestný vzdech jí potvrdil, že se trefila.  Lily pustila meč znovu tentokrát vysílením a  pak zacupitala o kousek od zničeného viteálu a zhroutila se na zem. Neslyšela ani výkřik Jamese, který se pro ni okamžitě vrhl.
Zamrkala. Do očí jí udeřilo náhlé světlo. Když si zvykla otevřela oči a všimla si kohosi sedícího u její postele. Po pár vteřinách v něm poznala Jamese. Zvedla se na lokty a zjistila, že leží ve své posteli na pokoji.
" Madame Pomfreyová, řekla že stačí když budeš spát a dala ti nějakej lektvar. Byl asi dost hnusnej protože když si ho pila tak si se vtipně šklebila. Ale to si asi nepamatuješ co?"
" Ne, ani ne." Zamyslela se Lily. " Kde jsou holky?"
"Hm…" začal James  a rozložil si plánek na nohou, " Sam je právě v knihovně s Remusem a Siriem- učí se na ten test z dějin a ty tví přihlouplý spolubydlící sou s ňákejma pakama u jezera." Oznámil a Zářivě se usmál na Lily.
" Tak to vypadá, že jsme tady sami." Zatvářila se tajemně Lily.
" A co máš na mysli?" Zeptal s překvapeně James.
" No.. Tak třeba šachy?" Zvedla se Lily, směr její kufr, ale neudělal skoro ani jeden krok a James si jí strhl na sebe a políbil ji.
" To ani nápad. Jestli pak víš jak dlouho ti to trvalo než ses na tu věc naštvala abys jí zničila." Popíchnul jí James.
" Hej!... Nevím.. hodně?"
" Stálas tam skoro čtvrt hodiny a tupě zírala na ten prsten s rukama vspřeženýma nad hlavou. Teda říkal sem si ty musíš mít sílu takhle dlouho se ani nehnout."
" No víš byla sem tak trochu v transu plus sem se šest let cvičila na tobě ve fackování a podobných úderech. Takže jsou na nějakej ten odpor ty moje ruce zvyklí." Přistoupila na jeho hru Lily. Stoupla si a znova ho políbila.
" Jdu pro ty šachy."
" Hm.. nemusíš.. chceš aby o nás nevěděli? Tak naše schůzka je u konce, jde sem Sam. Tak pa." A ťukl do zdi vedle Saminy postele, kde se otevřely malá dvířka a on zmizel v nedohlednu.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
 Od této události uběhl měsíc. Celý měsíc Lily s Jamesem pokračovali v divadélku, Lily ho před ostatními shazovala skoro víc než jindy a James se jen smál. Ostatně to dělal i ty roky před. Jediný problém byl, že spolu nechodili a vlastně nevěděli jak to s nimi je.
Mel, ve volných chvílích seděla u okna a snažila si vzpomenout na svůj sen, který se jí zdál těsně před vyloučením Petra. Trochu taky přemýšlela nad sestřiným chováním. Liz se poslední dobou chovala hekticky. Bývala nervózní, ale při tom veselá. Prostě všelijaké možnosti dohromady.  
James celkem proháněl, famfrpálové družstvo protože již zítra měl být první semifinále o postup ve famfrpálovém turnaji tří škol. První zápas měl být v pátek 7.11. Od 17:00 odpoledne a Nebelvír hrál proti Mrzimoru. James si byl jistý vítězstvím, ale stejně nechtěl nic zanedbat. Polovina nováčků byla ještě nezaučená. Měli nového Stevena Starkse na postu odrážeče a jeho o tři roky staršího bratrance Evena Deivise, byli sehraná to se musí nechat ale jenom sami se sebou a s týmem se sehrát stále nedokázali.
Sam si po většině času učila, když se neučila tak spala. Jednou usnula ve spolčence na zemi u krbu, jak je jí zvykem ale probudila se v pokoji. Nemá nejmenší ponětí kdo jí tam odnes nebo jak se tam ocitla ale připisuje to domácím skřítkům.
Barbara se dostala ze svého poblouznění Severusem Snapem, od té doby, co si dávala každé odpoledne sraz se Sam a jen tak si povídaly.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
 Ráno se James probudil se zvláštním pocitem v žaludku. Že by měl strach, nepřipadá v úvahu. Zvedl se z postele a šel do koupelny. Zabral za kliku.
" Počkej chvílí. Dík." Ozval se bratrův hlas.
" Můžeš máknout, není mi moc dobře."
"No, jenomže ty na rozdíl ode mě nemáš na koho působit."
" Pff.. Co ty víš?!" Ujelo Jamesovi naštvaně. Posléze mu došlo, že to nebylo zrovna nejchytřejší. Jestli on je zvědavý tak jeho dvojče je dvojnásob a tahle věta by v něm vzbudila určitou vlnu zvědavosti. A taky že ano, během minuty Jefres vystřelil z koupelny opřel se o futra zkoumavě si ho prohlížel.¨
"Co jsi tím myslel?" Zeptal se podezřívavě.
" jestli dovolíš, tak předpokládám, že koupelna už je volná." A obešel bratra o zaklapl za sebou.
" Nevíš kde jsou kluci?" Zavolal z koupelny.
" Jo na snídani, že prej se sejdete na lektvarech a máš máknout, abys zase nebyl zkoušenej. Já už jdu jo?" A pak už James jenom slyšel jak zaklaply dveře.
Když šel ze snídaně potkal Lily. Od začátku minulého měsíce spolu nikde nebyli, a tak na ní zavolal, aby nevzbudil pozornost tak na ni zakřičel přes celou Velkou síň jako vždy. Lidé už to brali jako samozřejmost a nevnímali ho, jen malí prvňáčci se na něj občas otočí.
" Hej Evansová, půjdeš se mnou na rande?" A zářivě se na Lily usmál ta se jen otočila na podpatku a nakvašeně si to kráčela přes celou síň  až k němu.
" Víš co Pottere?! Polib si!"
" Tebe?" Provokoval James a tak se Lily otočila a dala mu jednu z lety vycvičených facek. Když dospěla čeho chtěla vzpomněla si že potřebuje na druhou stranu než se natočila a tak když Jamese míjela neodpustila si do něj pořádně strčit. James se za ní jen otočil jak nasupeně, a nebo taky radostně těžko říct, kráčí ke schodům, které vedou do sklepení. Na hodinu lektvarů. James přišel výjimečně na hodinu brzo a tak ho Křiklan nevyvolal. Připravovali veritasérum, James dával stejný pozor jako při každé jiné hodině takže soutředění -nulové., celou hodinu prozíral na Lily jak pečlivě vhazuje přísadu po přísadě do kotlíku. Na konci hodiny Křiklan procházel průběžné výsledky. Veritasérum se připravuje tři týdny takže ho měli na delší dobu a kvůli míchání měli zpřeházené hodiny. Když tedy Křiklan došel k Jamesovu výtvoru nabyl schopen mu dát ani T protože byl udiven co James vytvořil. Lektvar měl chytat již pomalu žlutou barvu a měl strácet hustuto. Jamesovi se podařil vytvořit růžový kyd, který odporně páchl a bublal.
 Na konci hodiny šli už jen tři poberti po chodbě když si Sirius všiml Lístečku zastrčeného za Jamesovým hábitem.
" Víš brácho, já vím že si z toho bálu celej divej, ale nosit bílí kapesníček za klopí, na to je trochu brzo ne?" Ušklíbl se A James si vytáhl z kapsy malý papírek s úhledným písmem.
" Po obědě u vchodu do kuchyně" Toť vše nic víc nic míň žádný podpis. Sirius mu lísteček vytrhl z ruky přečetl si ho a zkoumavě se na Jamese podíval.
" Ty s někým chodíš a ano ses nepochlubil.. Teda a to si řikáš kámoš." A naoko naštvaně odešel. James se nemohl dočkat až bude po obědě. Oběd do sebe naházel a běžel hned do chodby s obrazem s mísou ovoce. Když tam dorazil nikdo tam nebyl náhle ho malý ručka zatáhla do malého výklenku nebyl to nikdo jiný než Lily.
" Pro štěstí." Řekla políbila ho.
" Máš krásný rukopis." Pronesl James mezi polibky. Pak se však Lily otočila a jednu mu vlepila.
" Proč?" Nechápal James.
" Abys měl dobrou výmluvu kdes byl. A abys nemusel zas tak lhát." Usmála se a odešla.
Ale, ale kdepak jsme byli." Přivítal ho Sirius rozvalený v křesle ve společenské místnosti. Vedle něj seděl Remus a potutelně se usmíval.
" Em… no…"
" Tys bys s Evansovou! Mě to bylo hned jasný, že ste na sebe nějak moc hnusný. Tak co, co bylo? Zeptal se. V jednu chvíli ste byli nějak moc u sebe na normální rozhovor." Prohlásil vítězoslavně a vytáhl u kapsy Pobertův plánek.
" No co by bylo, nic, dala mi facku. Copa nevidíš?" A ukázal na zřetelný obtisk malé ručky na pravé tváři.
" Ehm…" zvedl se Sirius a setřel mu rtěnku  z koutku pusy. " a taky si z tebe udělala panenku a namalovala tě viď?" Otočil se pad do sedačky a dostal záchvat smíchu. Nedivte se mu James se na něj koukal stylem." Hm…. Přesně tohle udělala.. ach jo.."
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
" A už je tady máme." Křičel do mikrofonu Mrzimorský komentátor Jack Rawle.
 " Jako první přilétá Mrzimorský tým. Donellová, Topr, Fakeman, Stousová, Viliem, a bratři Bleikovy. A teď tady máme tým Nebelvíru, který je pod novým vedením Jamese Pottera. A tady je máme Párkrová, Strakse, Deivis, Keyleb, Moozimová, a Daniel a James Potterovi."
 Zaznelě píšťalka profesorky Hoochové starší a zápas začal. James se ubral K mrakům. A hledal Zlatonku Jeho protivník Topr zvolil stejnou taktiku a tak tam oba kroužili nad hřištěm jako dva supi. Mrzimor zatím vyhrával 20 ku 10 Liz byla nějak mimo, těch deset bodů dala Amanda Moozimová. Po čtvrt hodině zápasu se skóre nezměnilo a zlatonka nikde. A tak se James střemhlav vrhl zemi chvíli dělal kličky, jako když sleduje zlatonku a čekal až se Topr chytne a poletí za ním. Asi po minutě mu byl v patách. James vyletěl k oblakům a pak prudce k zemi. Neuvěřitelnou rychlostí se blížil k zelenému trávníčku a Topr za ním. Nebelvírští mezi tím konečně dali dva kruhy a uhráli tedy 20 bodů. James se stále řítil k zemi a ne poslední chvíli uhnul. Bylo mu jasné, že Topr tak rychle nezareaguje takže skončil na ze mi jeho koště o několik metrů dál, a tak se Topr zvedl zamával do hřiště a odkulhal do tribun. Jakmile James Uhnul před imaginární zlatonkou kolem hlavy mu prolétla opravdová a tak se za ní pustil. Během pár minut prohánění kolem celého hřiště ji chytil a zápas skončil.  Davy lidí se nahrnuly kolem Jamese, ale na to už byl zvyklý a tak zkusil vyhledat tu jedinou. Seděla na tribuně a něčemu se Sam hrozně smály.
" Stej… stejně se divým že si vůbec přišla" Chechtala se Sam.
" Proč?"
" Jo? Tak mi řekni kdy ty jsi naposled byla na famfrpálu?"
" V první ročníku kdy jsem usoudila, že je to blbost a tak, jsem sem přestala chodit.. Ale tohle je něco jiného tohle je mezinárodní.." Obhajovala se Lily
" Jo Mrzimor versus Nebelvír. To je hrozně mezinárodní."
" No nic já už stejně půjdu tak pá."
 Lily sešla z tribuny a zastavila se těsně před vchodem do šaten pak jí došlo že tudy pojde tuna lidí a tak zašla k druhému vchodu pro hráče a schovala se za roh. Počítala s tím, že James zůstane poslední, a tyk jí to vyšlo. Když teda všichni odešli vplížila se do místnosti a měla ideální příležitost James byl k ní zrovna zády a sundaval si tričko. Připlížila se k němu a dala mu ruce přes oči.
" Tak co pomohla?" Zeptala se. A pak mu dovolila se otočit.
" Hlavně to, žes tam byla ty. Copak že jsi přišla? Že by nějaký zhrzený milenec, na kterého ses přišla podívat?"
" Ha ha moc vtipný víš co? Tak, já zase jdu." Otočila se odcházela, když jí chytl za ruku a ještě ji dal jeden letmý polibek. Odcházela ze stanu a otáčela se k Bradavicím, měla v plánu se ještě projít po pozemcích a možná počkat na Jamese až se obleče, ale..
" Ale, ale…" Za sebou slyšela Samin hlas. " Neušlo mi něco?" A už ji táhla do hradu a vyzvídala.
" Vy spolu chodíte?" A oči jí jen zářily.
" Ne, co si myslíš s ním? Pche, tak hluboku jsem eště neklesla."
" Aha. No mě přišlo, že si do něj byla zaklesnutá celkem dostatečně." Popichovala ji Sam. " Víš co, mě je to jedno,až mi to budeš chtít říct tak mi to řekneš. Jenom poslední věc.  Od kdy?"
" No jak jsme přijeli z Toho Visánku a on si ke mně přišel sednout tak… on tak ke mně hezky mluvil a pak mi dal ruku kolem boků já byla jak.. no… A pak sem mu tak ňák řekla, že ho miluju a bylo to. No, ale nechodíme spolu teda asi myslím, nevím. Tak to prosim tě nešiř jo?"
" Takže ta"facka" u krbu byla…" začala Sam
" Jo, byla to rtěnka." Ušklíbla se Lil a obě se začali smát.
 " Můžu eště něco? Až spolu budete oficiálně chodit, můžu to rozhlásit?"  Na to si Lily nenašla odpověď jenomže smála a smála a pak se k ní přidala i Sam.
 Když James vyšel šatny pohlédl na vyšlapanou cestičku ke hradu a usmál se když uslyšel dívčí smích přicházející od dvou  malých postav uprostřed svahu….
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 MaBaFL blááá blááá :) MaBaFL blááá blááá :) | 19. december 2010 at 17:25 | React

krásný :) ale stráááášně romantický :D až se mi trochu lepí pusa :D ale ne bylo to fakt hezký :) ale jak sem řekla, u tý rtěnky sem se musela smát :D jo a nechtěla by si tam občas zapojit Síriuse :D

2 Maggie Maggie | Web | 19. december 2010 at 17:55 | React

[1]: no siriuse s tím mám plán zítra ráno napsat jednorázovku a eště mě napdala jedna jako když byli eště malinkatý a tak :D

3 MaBaFL blááá blááá :) MaBaFL blááá blááá :) | 19. december 2010 at 18:52 | React

JOOOOOO šup sem se Síriusem :D já se teďka musim prokousat a dovymyslet tu věc s červíčkje a co s nim udělam a tak....Takže asi začnu zase ňákym vztahem :D ty se mi píšou nejlíp :D

4 Lexie Lexie | Web | 19. december 2010 at 19:45 | React

Zbožňuju romantiku. Obzvlášť takhle na Vánoce. Bylo to naprosto úžasný Mag:D

5 Maggie Maggie | Web | 20. december 2010 at 0:07 | React

[3]: s červíčkem to užř mám vymyšleno.. popříští kapitola.. nejspíš :) takže tak zejtra pozejtří :D

[4]: děkuju moc.. zkouší te_ď dohnat tu svou lenost a doufám že na štedrej den tu bde kapitola s vánočním plesem.. celkem by se mi to líbilo :D

6 Betty Betty | 22. december 2010 at 22:43 | React

[5]: To by se mi taky líbilo :)
na Vánoce je romantika skvělá stejně jako tvoje kapitola. Vážně skvělý

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement