DOMOV

27. may 2013 at 11:31 | Bára |  Deník trosek budoucnosti
Vítám všechny příznivce rozervaných básniček, v kterých se autor snaží, možná mylně, znázorňovat své pocity. Upřímně mohu říct, že takhle báseň, patří snad k mým nejupřímnějším. Už jsem pochopila, jak je možné, že ti nejvíce zoufalí spisovatelé a básnicí, nebo naopak básnicí, jenž se vznášení v oblacích díky křídlům lásky, se mohou pyšnit těmi nejlepšími díly.
V těchto řádcích se nesnažím litovat, nebo netoužím právě po soucitu jiných. Spíš šlo o to, aby svět věděl, co může jedna "malá" změna života, udělat s celým člověkem a jaké věci ho potom napadají.
Doufám že si to všichni užijete a své názory mi pak sdělíte v komentářích... Dík Bára :*


Pár řádky pohladit duši,
podržet, pošeptat "vše bude dobrý".
Krev teče po stěnách prázdných stěn,
kdepak si rodino, kde tě konec jen.

Z úsměvu stane se vycenění,
ze zpěvu prázdný skřek,
ozvěnou nese se poslední přání
a slzy kanou bez přestání.

Chodící prázdnými pokoji srdce jí bolí,
pod prsty omítka jemně se drolí.
Ukolíbavku tiše brouká,
SKRAT!

Přáníčka, písničky, na křehké dušičky,
jak papír na místo náplastí zdá se.
Pokoje křičící ať nechodíme,
stěny a dveře vržou.

Dívka se otočí, hlava jí třeští,
exploze rozprskne poslední přání.
Na stěnu se roztříštily, krvavé vzpomínky,
rodino, kde jen jsi?!

Přebolí to, uvidíš, všechno se zlepší,
však oněch pět pokojů zůstane stejných.
NAPOŘÁD
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement