January 2014

Kiss me, love me, hug me...

27. january 2014 at 17:05 | Bára
Stála uprostřed zasněžené silnice. Na sobě rozevlátý nad kolena zastřižený župánek a pod ním sexy růžové prádlo. Na nohou měla pouze chlupaté pantofle a na lýtkách jí pomalu vyrážela husí kůže, stejně jako na pažích, břiše a prsou. Okolo hlavy jí poletovaly v zimní noci blonďaté vlnité vlasy a v očích, modrých jako obloha se jí zračil prázdný výraz, hleděla někam do dáli, ve směru bílé silnice, na které stopy od aut už dávno překryl čerstvý sníh. A pak v jednu chvíli, jako by se záběr zpomalil a sněhové vločky se zastavily uprostřed svého pádu na zem, zhluboka se nadechla a i onen pohyb odlepujících se rtů byl pomalejší, zavřela své modré oči, horní řasy se jí dotkly dolních a pak začala křičet, bez hlesu.

What do we say to our god of death?

18. january 2014 at 1:04 | Maggie |  Téma týdne
Napětí, které se vznášelo všude kolem nich bylo cítit na sto honů. Ruka položená na jeho hrudi, přísahala by, že cítila tlukot jeho srdce. Rozpaženýma pažema jí zabránil v průstupu kamkoliv dál. Jeho úšklebek jí měl dávat najevo, že je mu volná. Realita byla ovšem jinde. Na maličký okamžik se přestal ušklebovat a zadíval se jí do očí. Tenhle okamžik jakoby existoval několik stovek let. Stránky trhacího kalendáře se samy odtrhávaly, hodiny zmizely pod povrchem prachu a pavučin a vítr přestal vát. Na pár okamžiků ji měl jen pro sebe, cítil její vůni, její všetečné vlasy, jak ho lochtají na tváři, viděl maličkou odlišnost jejích očí a rozmazané oční linky nad pravým okem, když se jí cigaretový kouř dostal do oka a ona si ho promnula.