Kiss me, love me, hug me...

27. january 2014 at 17:05 | Bára
Stála uprostřed zasněžené silnice. Na sobě rozevlátý nad kolena zastřižený župánek a pod ním sexy růžové prádlo. Na nohou měla pouze chlupaté pantofle a na lýtkách jí pomalu vyrážela husí kůže, stejně jako na pažích, břiše a prsou. Okolo hlavy jí poletovaly v zimní noci blonďaté vlnité vlasy a v očích, modrých jako obloha se jí zračil prázdný výraz, hleděla někam do dáli, ve směru bílé silnice, na které stopy od aut už dávno překryl čerstvý sníh. A pak v jednu chvíli, jako by se záběr zpomalil a sněhové vločky se zastavily uprostřed svého pádu na zem, zhluboka se nadechla a i onen pohyb odlepujících se rtů byl pomalejší, zavřela své modré oči, horní řasy se jí dotkly dolních a pak začala křičet, bez hlesu.

Z úst jí vycházel horký vzduch, který se při styku s ledovým okolním vzduchem měnil v páru. Křičela bez zvuku, protože vydávat nějaký zvuk v jejím případě stejně nemělo smysl. Plakala a křičela, ohýbala se v pasu, sněhové vločky jí dopadaly do zlatých vlasů a ňadra při každém dalším nádechu zpola vylézala z podprsenky. Kabátek jí povlával na všechny strany. Přitáhla ho k tělu a z jeho kapsy vytáhla krabičku cigaret, vyndala jednu cigaretu a zapálila jí. Vždycky měla cigarety v tomto župánku. Tiše kouřila a po růžových tvářích jí tekly slzy. "Tak tohle je láska?" zašeptala a potáhla si. S každým nikotinovým douškem si víc a víc uvědomovala svojí hloupost. Stále ještě cítila horkost v klíně od nedávného milování, jeho dotek na obličeji a jeho rty na svých. Hlava se jí točila od nedávného orgasmu, ztrátě iluzí, cigarety a křiku.
"Tak já pro tebe nejsem dost dobrá?" zeptala se ho překvapeně po tom, co jí sebral naděje, když byla přivinutá na jeho prsou, jedinou jeho větou " mezi námi by to neklapalo" . Bylo jí na zvracení, měla chuť zbít ho a vysmát se mu do obličeje, jediné čeho však byla schopná bylo pomalu se zvednou, odstrčit jeho ruku sunoucí se jí po zádech, přemlouval jí. Popadla svůj kabátek, cigarety a utekla do zimy. A teď byla tady, beznadějně zamilovaná do muže, co by pro ni neměl nic znamenat a přesto věděla, že nedokáže jen tak odejít, představa že by žila bez jeho dotyků jí zabíjela.
"Hey!" ozvalo se za ní. "Nechtěla by si jít dovnitř." Promluvil na ní klidně, nebo se aspoň snažil. Nechtěla se otočit, pak by viděl, že plakala a to se nesmělo stát. Přes všechnu upřímnost nikdy nechtěla, aby viděl jak moc jí na něm záleží a jak snadno a jakou sílou jí dokáže ranit. Proto rychle, snad nenápadně, otřela zmrzlé slzy ze svého obličeje, otočila se.
"Ty si plakala?" zeptal se o něco něžněji, tak asi nebyla tak nenápadná. "Nikdy bych ti nechtěl ublížit, jestli je to na tebe moc můžu odejít a už o mě neslyšíš." Tak strašně mu toužila říct, aby šel, ale nedokázala to, jenom na něj dál zírala tím tupým pohledem. Přistoupil k ní, obličej jí vzal do dlaní a setřel zbytek slz, podíval se jí zhluboka do očí a ona věděla, že je ztracená. Byla jeho hračkou a moc dobře to věděla, nedokázala mu odolat. Pak jí pomalu políbil a ona ho objala dlouhými pažemi okolo těla a přitiskla se mu prsy na hruď, hlavu zvrácenou v polibku. Tak tohle je láska, řekla si. Cit tak silný že vám rozdírá hruď a vy máte pocit jako by vás někdo trhal na dvě poloviny, hlava vám duněla a nebo jste se zase cítili tak naprosto prázdní. Možná se takhle cítíte jen při lásce neopětované. Zasmála se, nic jiného nikdy nepoznala. Jako by se jí život neustále vysmíval do obličeje i po tom jak moc se snažila. Smích co vybublal na její rty ho přiměl k otázce co se děje. "Nic" odpověděla a vytáhla se na špičky, aby více oplatila polibek. Pak jí chytnul za ruce a odvedl do velké postele, kde se k sobě přitiskli, a spali dalších třináct hodin. Ráno se probouzela relativně šťastná. Pak si ale uvědomila, že až odejde od ní, půjde se pomilovat s jinou a bude jí držet v náručí stejně tak jako dnes jí…
Láska je převlečenej heroin v růžovým kabátě, ničí vás a vy jí přes to chcete.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Maggie Maggie | Web | 27. january 2014 at 22:47 | React

Kdybych neznala podtext... Zlato nádherně napsaný, víc ti k tomu řikat nebudu, nechci ti mazat med kolem pusy..

2 Bára Bára | 27. january 2014 at 22:54 | React

Jsem ráda že se to líbilo :) Ale situace ač je lehce inspirovaná realitou je v téhle krátké povídce hodně vyhrocená :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama