February 2014

Life is a way or the way is life?

20. february 2014 at 0:12 | Maggie |  Téma týdne
Jedna bota se zabořila do rozbahněné cesty, s čvachtavým zvukem se odchlípla od vodou zničených cest a stop bot, které tudy šly již tolikrát. Bahno, či asfalt? Vlastně nevím. Se zavřenými víčky opatrně našlapuji do nového a nepoznaného. Je to asfalt, či černá čára? Vlastně už vůbec nevím. Jasné světlo pohltilo veškeré stíny kolem maličké postavy a jeho paprsky protínaly každou buňku těla. Jemné šimrání za krkem a viditelné světlo vypalující na bílou pokožku červené ťupky. Bolest v mezižeberních svalech překonána nádechem, který by mohl vysát samotný vesmír. Stop, čas se zastavil.. zírá na okolní svět jako malé batole na novou barvu, hračku či jakýkoliv výjev, který rozšířil jeho obzory. Veškerá hmatatelná hmota se rozpadá na body neurčitě rozmístěné v prostoru, protože prostor sám ztratil význam. Dříve asfalt nyní černá čára pod doposud rozpoznatelnýma nohama se s nekonečnou energií vystřeluje kamsi. Moje oči zachycují změť čar před mnou. Kam jít? Kudy se vydat? Vrávoravě vycházím po jedné z čar, plocha, o niž by se dalo opřít, zmizela, jsou tu jen čáry a já. Nezaznamenávám jakýkoliv obrys, energie dokazující mou neustálou existenci víří vzduch kolem. Vlastní uvědomění je onou existencí. Mé tělo vystřelilo v dál v jednom obřím skoku.
Na tvář mi dopadla kapka bahna a s dalším krokem byl směr mnou dříve daný opět nalezen.